ČNB se rozhodla – po jedenácti letech – zahájit devizové intervence s cílem snížení měnového kursu koruny, neboli s cílem znehodnocení jejího kursu. Je to rozhodnutí chybné a je to rozhodnutí riskantní, a to z řady důvodů:
1. současná ekonomická (a měnová) situace – v období již pět let trvající ekonomické stagnace České republiky – je nejasná a proto by bylo lepší, aby stát, resp. jeho centrální banka, tuto nejistotu svou aktivistickou politikou nezvyšoval;
2. i když je situace nejasná a příčiny naší ekonomické stagnace velmi různorodé (od systémových k hospodářsko-politickým, od ekonomických k mimoekonomickým), jedna věc jistá je jistá – příčinou absence ekonomického růstu není nedostatečná nabídka peněz, resp. chybné chování naší centrální banky;
3. devizová intervence má obecně (i v našem konkrétním případě) velmi sporné efekty, ale velmi nesporné náklady – zdražení dovozu, a tlak na domácí cenovou hladinu. Jednoznačný efekt bude mít oslabování kursu koruny na zvyšování cen dováženého zboží, především paliv, potravin a spotřebního zboží, což může vést k dalšímu útlumu již tak slabé domácí poptávky. Slabší měna by sice měla pomáhat exportu, ale vezmeme-li v úvahu vysokou dovozní náročnost našeho exportu a vysoký podíl subdodávek pro výrobce finální produkce v zahraničí, potom jen těžko můžeme očekávat nějaký silný dlouhodobý pozitivní efekt této politiky na růst našeho vývozu;
4. ČNB stále zůstává obětí módní (i když už zase ne tak moc), ale zcela mylné doktríny cílování inflace. Díky tomu důvěřuje své tzv. prognóze cen a je-li realita jiná než její prognóza (v našem případě nastává tzv. podstřelování inflačního cíle), pak je chyba v realitě. Jak symbolické! Pokud se nedosáhne kýžených 2 % inflace, je třeba ji zvýšit! To je samozřejmě nesmysl, každá inflace je špatná, i inflace dvouprocentní! Dvouprocentní inflace, trvá-li 10 let, znamená znehodnocení měny o 22 %, trvá-li 20 let, znehodnocení činí 49 %, čili o polovinu;
5. odvolávat se na to, že měnová politika musí plnit inflační cíl, je nesmyslné. Tento cíl si dali naši bankéři sami, to není žádná shůry posvěcená hodnota;
6. potřebujeme systémovou změnu v ekonomice, rozumnou rozpočtovou politiku a návrat k normální parlamentní politice. Nepotřebuje devizovou intervenci. Argumenty, že dlouhodobé podstřelování inflačního cíle „oslabuje reputaci ČNB“ jsou úsměvné. Možná na seminářích centrálních bankéřů, jinak ne;
7. u nás chybí poptávka – po investicích, po spotřebním zboží, po exportu. Tu znehodnocení kursu nezvýší;
8. nestrašme se deflací, nic z toho naší ekonomice nehrozí, hrozí jí jedině pokračování už 5 let chybějícího ekonomického růstu.
Obáváme se, že hlavním motivem dnešního rozhodnutí ČNB je předvést svou akceschopnost po té, co se snížením úrokových sazeb na nulu přestala být její úroková politika účinná. To je však motiv slabý.
zdroj: Václav Klaus, Jiří Weigl, Institut Václava Klause, 7. listopadu 2013.